Havlová, J.: Adaptace klasického konceptu imitatio v díle George Puttenhama: neologismy, synonyma a transliterovaná slova. In: Ostium, roč. 11, 2015, č. 4.
Adaptation of the classical concept of Imitatio in George Puttenham’s consideration: neologisms, synonyms and transliterated words
Study deals with the consideration of The Art of English Poesy by George Puttenham in the sociocultural context of the Elizabethan period. It focuses on linguistic questions – creation of neologisms, synonyms and transliteration of words. This study pays attention to Puttenham’s original linguistic contribution of the Elizabethan literary culture.
Keywords: Imitatio, Puttenham George, Elizabethan poetics, Classical poetics, Neologisms, Synonyms, Transliteration
Dílo George Puttenhama The Art of English Poesy (1589)[1] spadá v oblasti rozvoje umění do tzv. dvorského směru, který se stal autoreprezentací aristokracie a rovněž přispěl ke stabilizaci politické situace za vlády královny Alžběty. Tak jako se humanistický směr snažil o morální obrodu společnosti, šlechtici se společnost pokoušeli estetizovat. Avšak tvrzení, že se aristokrat pasoval do role umělce, který svým dílem vytváří vrchol kultury,[2] může být rozporné – např. dílo The Art of English Poesy bylo publikováno pouze několik let před otevřením divadla Globe, v němž působil dramatik nešlechtického původu William Shakespeare.[3] Dvorská literatura tudíž nemusela odpovídat sociálnímu či kulturnímu obrazu společnosti.[4]
Editor díla The Art of English Poesy, Frank Whigham, nahlíží na období alžbětinské renesance jako na dobu programových změn sociálních, osobnostních i kulturních. Dle něho se dané transformace opravdu začaly nejdříve projevovat na královském dvoře, jak se domníval i Puttenham[5] (který prosazoval ideu, že kulturu je možné začít kultivovat pouze v národně nejvýznamnějším centru země).[6]
Je bezpochyby, že se aristokraté často přidržovali konceptu imitatio,[7] nicméně nebylo to u všech pouhé kopírování řeckých či latinských vzorů. Kulturní změny s sebou nesly značnou potřebu nových výrazových prostředků.[8] Někteří autoři (a jak se dále ukáže, patřil mezi ně též Puttenham) se snažili lingvisticky nejen obohatit rodný jazyk, ale zároveň ho zbavit rušivých vlastních i cizích vlivů.[9] Plett se domnívá, že na jednu stranu to byl právě antický koncept imitatio, který anglickou kulturu rozvinul, na druhou stranu přetrval specifický středověký odkaz. Text v jakékoli podobě se v renesanci stal sociokulturní nutností, která spojovala literaturu, rétoriku, hudbu, architekturu či další oblasti tehdejšího umění.[10] Renesanční společnost vyvinula novou stratifikaci, která byla založena na zisku a chování; sociální svět se tak rovnal člověkem vytvořené konstrukci.[11] Lze se domýšlet, že i z tohoto důvodu se mohl Puttenham domnívat, že kariéra aristokrata-básníka je uložena ve vlastních rukou.[12]
Puttenhamův přínos bývá zvažován z politického, sociálního či pedagogického kontextu. Za pedagogickou činnost by bylo možné pokládat potenciální přínos v oblasti tvorby neologismů a synonym, o který se zajímá tato studie.[13] Puttenhamovy neologismy byly spojovány se skrytým a temným životem, ve kterém toužil po nové identitě,[14] z jiného pohledu se tento autor plně přidržoval konceptu imitatio (Horatiova díla Ars Poetica).[15] Často je poukazováno na zřetelný způsob kopírování, jakým byla nová slova uváděna do anglického jazyka – většina řeckých termínů byla zkopírována patrně z Quintilianovy knihy Institutio Oratoria a Van Hook se dokonce domnívá, že z tohoto antického díla byly přejaty nejenom veškeré termíny (v řečtině či v latinském překladu volně do anglického jazyka), ale i jejich definice.[16] Javitch dodává, že významná část Puttenhamovy knihy II byla přepsána z Ciceronova díla De Oratore a uzpůsobena dvorským potřebám renesance.[17]
Předpokládejme, že Puttenham neuvažoval o tom, že by systémově změnil klasický koncept imitatio, ale měl ho v úmyslu určitým způsobem adaptovat na anglické literární prostředí – a to tak, že podle antického vzoru překládal slova z řečtiny či latiny, nebo se pokoušel o inovaci v podobě anglických neologismů.[18] Ačkoliv vycházel z konceptu imitatio, snažil se tento koncept modifikovat na rodný jazyk. Je logický předpoklad, že se zprvu zabýval translací a etymologií slov ve vulgární angličtině a teprve později na svůj výzkum navázal významnější prací The Art of English Poesy.
Rozhodnutí pojmenovat figury v anglickém jazyce znamenalo soupeření mezi znalostmi klasické vzdělanosti a rozvojem jazykového nacionalismu, resp. otázku kompromisu mezi potřebou moderního vývoje a klasickým učením.[19] Puttenham poukázal na to, že každý autor vycházející z řeckých či latinských děl je nucen převzít i strukturu jejich textu, kterou interpretuje do rodného jazyka.[20] Je uváděno, že Puttenham vymyslel zhruba 121 anglických neologismů, týkajících se jak slov rozšiřujících slovní zásobu, tak chybějících anglických výrazů v odborné antické literatuře (teoretických příruček básnictví a rétoriky).[21]
Puttenham prosazoval nejenom lingvistickou svobodu v jednotlivých jazycích,[22] ale zvláště lingvistickou a uměleckou rovnoprávnost angličtiny s latinou a řečtinou (ovšem kladl důraz na značné sylabické a metrické diference).[23] Umění poezie je dáno dle Puttenhama vhodným použitím rétorických figur tak, aby tvořily harmonický celek – figura je považována za spojení dvou řeckých slov s různým obsahem, takže působí na posluchače nejen vytříbenou řečí, ale také ovlivňuje vnímání. Tyto figury autor považoval za hlavní prvek v řeči, ale byl si vědom nutnosti jejich přiměřeného použití.[24] Právě tyto dvě souvislosti se staly pro dílo Puttenhama směrodatnými, neboť se pokusil řeč postavit jako obrazy mysli (obrazné představy), které jsou vnímány skrze sluch. Vždy se držel názoru, že poezie vychází z hudby, a proto musí být harmonická v psaní i řeči.[25] Ovšem užíval určitou nepřesnost za cenu výsledné estetičnosti textu (neboť pro básníky neuznával nutnost dodržování čistého stylu elocutio):[26] některé jeho neologismy či překlady slov ironizovaly a pobavily, kupříkladu „mingle – mangle“ jako vyjádření soraismu.[27]
Nedělal to patrně z důvodu, aby slova zesměšnil, ale aby vyjádřil, že klasický jazyk tyto výrazy vytvořil ne ve smyslu mystických a uctíváníhodných významů, nýbrž jako explicitní vyjádření děje figur.[28] Puttenhamovy rétorické figury totiž nebyly jen ozdobením jazyka, ale měly za vzor sociální typy reálných lidí, kdy autor ztotožnil figury s lidskými vlastnostmi.[29]
The Art of English Poesy se tedy v určitém ohledu může považovat za alegorií vlastností společnosti:[30]
kupříkladu rétorickou figuru v řečtině pojmenovanou „Gnome“ interpretoval Puttenham jako „Director“ či „Sage Sayer“, přičemž v latině je uváděna jako „sentencia“.[31]
Vlastní metodika tvorby synonym a neologismů v Puttenhamově díle je založena etymologicky na předpokladu, že nejvíce slov bylo v angličtině převzato z anglosaxonských či anglonormanských kořenů.[32] Sám autor však formoval své výrazy buďto dle konceptu imitatio či naopak velice subjektivně a intuitivně,[33] neboť se držel svého tvrzení o básníkovi nejenom jako o následovateli minulých kultur, ale také jako o tvůrci kultury nové.[34]
Puttenham je chápaný rovněž jako jeden ze zakladatelů moderní poetické tradice; rétorické figury a metrum (kniha II) v Puttenhamově díle posloužily jako základ dalšího vývoje vzorců rétoriky a poezie, formálního spojení prozódie a syntaxe.[35] Lamb předpokládá, že Puttenhamovo dílo odráží vztahy mezi pravidly a zvyky; neologismy musely znít anglicky a bylo nutné, aby měly vhodný anglický rytmus slova – a proto dával Puttenham důraz spíše na mluvené nežli na psané slovo. Ornamentální styl psaného projevu byl důležitý, a podstatná byla rovněž kombinace vizuální a poslechové formy.[36] Lamb objasňuje, že Puttenhamova metoda spočívala ve využití a sladění vjemů lidského oka a ucha ve víře, že jejich společná síla pomůže zaktivovat další kulturní činnost.[37] Cooková doplňuje, že Puttenham zprvu sice upřednostňoval aurikulární vjemy v básnictví, avšak posléze rozpoznal, že spojení vizuálních a sluchových vjemů dojem z básně zesiluje.[38] Existuje názor, že se autor v některých částech díla snažil o typicky renesanční sjednocení těla a mysli,[39] Hillman se oproti tomu domnívá, že Puttenhamova snaha o demonstraci komunikace mezi přirozeným a sociálním světem je nahlížená z vývoje společnosti – a ta byla v jeho době plná ambivalencí (k jejímu vyjádření bylo zapotřebí mnoha rozdílných slov).[40] Ve svém díle Puttenham prezentoval básníka jako kultivátora kultury, ale v harmonickém vztahu na bázi přirozenosti (žena) a kultury (muž). Opěvoval proto básnické umění jako vztah mezi mužem a ženou, tzn. mezi uměním a přírodou, která je femininní – doslova jako touhu muže po ženě. Je zřejmé, že tímto vyjadřoval jistý erotický smysl, typický pro renesanci.[41]
Puttenham mínil, že básnický jazyk by měl být používán pouze v rodné, vulgární formě (normanské angličtině). Zároveň plně akceptoval dějinný vývoj jazyka, neboť tvrdil, že v každém období historie je zapotřebí držet se místního jazyka (velštiny, kornštiny). Zdůrazňoval v alžbětinském duchu především aktivitu básníka, zjišťujícího, který jazyk je přirozený a nejpoužívanější v rodné zemi – zároveň však měl básník preferovat zvyky na královských dvorech či v lepších anglických městech. Optimální proto bylo uplatňovat jazyk, kterým se psalo v nanejvýš šedesátikilometrovém okruhu od Londýna – nutné bylo vyhýbat se slovům např. od obchodníků či asimilovaných cizinců (jelikož muselo být dbáno na anglicky znějící slova s korektním přízvukem a výslovností).[42] Ovšem je třeba poukázat na to, že v některých případech se ani Puttenham nebránil převzetí a úpravě slov z cizích jazyků, např. italštiny, španělštiny, latiny či francouzštiny – argumentoval tím, že dané slovo je estetičtější než jakýkoli anglický termín: příkladem mohou být slova „politician“ či „significative“, přejatá z francouzštiny a latiny.[43]
Lze se setkat i s tím, že Puttenham určité výrazy upřednostňuje kvůli tomu, že se jimi vyjadřují významní šlechtici na královském dvoře. Cizojazyčný termín preferuje před již vžitým anglickým, např. namísto anglického „Lord Steward“ zdůraznil španělský a italský výraz „Majordomo“.[44]
Jak již bylo zmíněno, při celkovém pohledu na anglickou slovní zásobu se Puttenham pokusil navrhnout chybějící výrazy, zvláště antonyma, jejichž dokladem může být slovo „Scientific“ (v protikladu k již existujícímu „mechanical“).[45]
Zde je na místě povšimnout si určitých (a zřejmě úmyslných) nepřesností v Puttenhamových překladech. Ne vždy byly jeho neologismy jedním výrazem, nýbrž stávaly se popisem. Název těchto sousloví byl zároveň obrazem (určitou figurou, představou): kupříkladu intuitivně a ne zcela přesně přeložil např. výraz „pleonasm“ jako sousloví „Too Full Speach“.[46]
Těmito všemi vzory lze argumentovat, že Puttenham nechtěl být pouhým překladatelem, ale snažil se především o vysvětlení původních řeckých či latinských termínů figurativní metodou.
Na závěr studie lze zkonstatovat, že Puttenham se pokusil o lingvistické zrovnoprávnění latiny a starověké řečtiny s normanskou angličtinou, a je evidentní, že rovněž z tohoto důvodu překládal cizí (antické) výrazy do angličtiny, vytvářel ekvivalenty těchto slov či se pokoušel o neologismy. Je pravděpodobné, že nechtěl antická díla pouze imitovat, nýbrž měl v úmyslu formovat nový lingvistický potenciál anglického jazyka. Vrátil se k původním antickým dílům a překládal výrazy pro klasifikaci figur a pro jednotlivé tropy. Jelikož básníka považoval za zakladatele a nositele civilizace, je možné se domnívat, že považoval sám sebe za opodstatněného vytvářet nová slova podle antického vzoru.
Z argumentů studie je patrné, že Puttenham se na základě konceptu imitatio úspěšně pokusil o určité obohacení stávající anglické kultury. Ačkoliv svoje dílo pojal jako typickou aristokratickou autoreprezentaci, která nepochybně stála na antickém konceptu imitatio, je příhodné tvrdit, že dokázal vytvořit částečný kulturní a lingvistický přínos v podobě transliterovaných slov z řečtiny či latiny a anglických neologismů.
L i t e r a t u r a
ALEXANDER, G. (ed.): Sidney’s ‚The Defence of Poesy‘ and selected Renaissance literary criticism. London: Penguin Books 2004.
KERMODE, F.: The Age of Shakespeare. New York: Modern Library 2005.
PUTTENHAM, G.: The Arte of English Poesie. In: WHIGHAM, M. – REBHORN, W. A. (eds.): The Art of English Poesie by George Puttenham. London: Cornell University Press 2007.
WHIGHAM, M. – REBHORN, W. A. (eds.): Introduction. In: WHIGHAM, M. – REBHORN, W. A. (eds.): The Art of English Poesie by George Puttenham. London: Cornell University Press 2007, s. 1 – 72.
I n t e r n e t o v é z d r o j e
APPERT, L. G.: The Pen Is Mighter than the Whore. Imperialism and Cultural Authority in Spenser and Swift. In: South Central Review, [online], roč. 17, 2000, č. 2, [cit. 13. 09. 1014], s. 47 – 60. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/3190011>.
BURN, D. J.: „Nam erit haec quoque laus zrum“: Imitation, Competition and the „L’homme Armén“ Tradition. In: Revue de Musicologie, [online], roč. 87, 2001, č. 2, [cit. 13. 09. 1014], s. 249 – 287. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/947107>.
COLCLOUGH, D: Parrhesia: The Rhetoric of Free Speech in Early Modern England. In: Rhetorica: A Journal of the History of Rhetoric, [online], roč. 17, 1999, č. 2, [cit. 13. 09. 1014], s. 177 – 212. Dostupné z <http://www.jstor.org/stable/10.1525/rh.1999.17.2.177>.
COOK, E.: Figured Poetry. In: Journal of the Warburg and Courtauld Institutes, [online], roč. 42, 1979 [cit. 13. 09. 1014], s. 1 – 15. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/751081>.
CRAIK, K. A.: The Art of English Poesy: A critical Edition by George Puttenham. In: Renaissance Quarterly, [online], roč. 61, 2008, č. 3, [cit. 25. 04. 2014], s. 1030 – 1031. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/10.1353/ren.0.0136>.
DOLAN, F. E.: Taking the Pencil out of God’s Hand: Art, Nature, and the Face-Painting Debate in EarlyModern England. In: PMLA, [online], roč. 108, 1993, č. 2, [cit. 13. 09. 2014], s. 224 – 239. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/462594>.
FABEL, K. M.: UniversityQuestions of Numismatic and Linguistic Signification in the Reign of Mary Tudor. In: Studies in English Literature, 1500 – 1900, [online], roč. 37, 1997, č. 2, [cit. 13. 09. 2014], s. 237 – 255. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/450832>.
HAZARD, M. E.: An Essay to Amplify „Ornament“: Some Renaissance Theory and Practice. In: Studies in English Literature, 1500-1900, [online], roč. 16, 1976, č. 1, [cit. 13. 09. 2014], s. 15 – 32. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/449852>.
HILLMAN, D.: Puttenham, Shakespeare, and the Abuse of Rhetoric. In: The English Renaissance, [online], roč. 36, 1996, č. 1, [cit. 25. 04. 2014], s. 73 – 90. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/450928>.
JAVITCH, D.: Poetry and Court Conduct: Puttenham’s Arte of English Poesie in the Light of Castiglione’s Cortegiano. In: MLN, [online], roč. 87, 1972, č. 7, [cit. 25. 04. 2014], s. 865 – 882. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/2907790>.
LAMB, J. A: Defense of Puttenham’s Arte of English Poesy. In: English Literary Renaissance, [online], 2009, č. 1, [cit. 31. 07. 2014], s. 24 – 46, Dostupné z: <http://web.a.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=398085df-07e6-41dd-ae65-58c727cb9408%40sessionmgr4005&vid=4&hid=4109>.
PLETT, H. F. – HEATH, P.: Aesthetic Constituents in the Courtly Culture of Renaissance England. In: New Literary History, [online], roč. 14, 1983, č. 3, [cit. 13. 09. 2014], s. 597 – 621. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/468703>.
VAN HOOK, La R.: Greek Rhetorical Therminology in Puttenham´s the Arte of English Poesie. In: Transactions and Proceedings of the American Philological Association, [online], roč. 45, 1914, [cit. 25. 04. 2014], s. 111 – 128. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/282691>.
WARD, B. M.: The Authorship of The Arte of English Poesie: A Suggestion. In: The Review of English Studies, [online], roč. 1, 1925, č. 3, [cit. 13. 09. 2014], s. 284 – 308. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/508890>.
WHIGHAM, F.: Interpretation at Court: Courtesy and the Performer-Audience Dialectic. In: New Literary History, [online], roč. 14, 1983, č. 3, [cit. 13. 09. 2014], s. 623 – 639. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/468704>.
WILLIAMSON, G.: The Rhetorical Pattern of Neo-Classical Wit. In: Modern Philology, [online], roč. 33, 1935, č. 1, [cit. 13. 09. 2014], s. 55 – 81. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/434337>.
P o z n á m k y
[1] O autorství se vedou diskuze, např. viz WHIGHAM, M. – REBHORN, W. A. (eds.): Introduction. In: WHIGHAM, M. – REBHORN, W. A. (eds.). The Art of English Poesie by George Puttenham. London: Cornell University Press 2007, s. 18 – 23; WARD, B. M.: The Authorship of The Arte of English Poesie: A Suggestion. In: The Review of English Studies, [online], 1925, [cit. 13. 09. 2014], s. 284 – 308. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/508890>. V této studii je za nejpravděpodobnějšího autora považován George Puttenham.
[2] PLETT, H. F. – HEATH, P.: Aesthetic Constituents in the Courtly Culture of Renaissance England. In: New Literary History, [online], 1983, [cit. 13. 09. 2014], s. 598 – 599. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/468703>.
[3] Zatímco The Art of English Poesy bylo vydáno 1598, divadlo Globe bylo otevřeno mezi lety 1594 – 1598. Ale např. již od r. 1587 fungovalo divadlo Rose. KERMODE, F.: The Age of Shakespeare. New York: Modern Library 2005, s. 77; 103 – 104.
[4] JAVITCH, D.: Poetry and Court Conduct: Puttenham’s Arte of English Poesie in the Light of Castiglione’s Cortegiano. In: MLN, [online]. 1972, [cit. 25. 04. 2014], s. 866; 869. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/2907790>.
[5] WHIGHAM, F.: Interpretation at Court: Courtesy and the Performer-Audience Dialectic. In: New Literary History, [online], 1983, [cit. 13. 09. 2014], s. 623. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/468704>.
[6] PUTTENHAM, G.: The Arte of English Poesie. In: WHIGHAM, M. – REBHORN, W. A. (eds.). The Art of English Poesie by George Puttenham. London: Cornell University Press 2007, s. 228 – 230.
[7] Imitatio znamená nejenom nápodobu vzoru, ale také adaptaci staršího materiálu do nového díla. BURN, D. J.: „Nam erit haec quoque laus zrum“: Imitation, Competition and the „L’homme Armén“ Tradition. In: Revue de Musicologie, [online], 2001, [cit. 13. 09. 1014], s. 251. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/947107>.
[8] WHIGHAM, F.: Interpretation at Court: Courtesy and the Performer-Audience Dialectic, c. d.
[9] PUTTENHAM, G.: The Arte of English Poesie, c. d., s. 228 – 230.
[10] PLETT, H. F. – HEATH, P.: Aesthetic Constituents in the Courtly Culture of Renaissance England, c. d., s. 597- 598.
[11] WHIGHAM, F.: Interpretation at Court: Courtesy and the Performer-Audience Dialectic, c. d., s. 623.
[12] LAMB, J. A: Defense of Puttenham’s Arte of English Poesy. In: English Literary Renaissance, [online], 2009, [cit. 31. 07. 2014], s. 29. Dostupné z: <http://web.a.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=398085df-07e6-41dd-ae65-58c727cb9408%40sessionmgr4005&vid=4&hid=4109>.
[13] Ibid., s. 24 – 25.
[14] CRAIK, K. A.: The Art of English Poesy: A critical Edition by George Puttenham. In: Renaissance Quarterly, [online], 2008, [cit. 25. 04. 2014], s. 1301. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/10.1353/ren.0.0136>.
[15] APPERT, L. G.: The Pen Is Mighter than the Whore, c. d., s. 49.
[16] VAN HOOK, La R.: Greek Rhetorical Therminology in Puttenham´s the Arte of English Poesie. In: Transactions and Proceedings of the American Philological Association, [online], 1914, [cit. 25. 04. 2014], s. 111; 116. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/282691>.
[17] JAVITCH, D.: Poetry and Court Conduct: Puttenham’s Arte of English Poesie in the Light of Castiglione’s Cortegiano, c. d., s. 870.
[18] PUTTENHAM, G.: The Arte of English Poesie, c. d., s. 241 – 242.
[19]ALEXANDER, G. (ed.): Sidney´s ‚The Defence of Poesy‘ and selected Renaissance literary criticism. London: Penguin Books 2004, s. lxiv.
[20] PUTTENHAM, G.: The Arte of English Poesie, c. d., s. 242.
[21] VAN HOOK, La R.: Greek Rhetorical Therminology in Puttenham´s the Arte of English Poesie, c. d., s. 111; 127.
[22] COLCLOUGH, D. Parrhesia: The Rhetoric of Free Speech in Early Modern England. In: Rhetorica: A Journal of the History of Rhetoric, [online], 1999, [cit. 13. 09. 1014], s. 210. Dostupné z <http://www.jstor.org/stable/10.1525/rh.1999.17.2.177>.
[23] PUTTENHAM, G.: The Arte of English Poesie, c. d., s. 95; 154.
[24] Ibid., s. 222 – 223; 227.
[25] Ibid., s. 154.
[26] JAVITCH, D.: Poetry and Court Conduct: Puttenham’s Arte of English Poesie in the Light of Castiglione’s Cortegiano, c. d., s. 876 – 878.
[27] PUTTENHAM, G.: The Arte of English Poesie, c. d., s. 338.
[28] ALEXANDER, G. (ed.): Sidney’s ‚The Defence of Poesy‘ and selected Renaissance literary criticism, c. d., s. lxiv.
[29] CRAIK, K. A.: The Art of English Poesy: A critical Edition by George Puttenham, c. d., s. 1030.
[30] FABEL, K. M.: UniversityQuestions of Numismatic and Linguistic Signification in the Reign of Mary Tudor. In: Studies in English Literature, 1500 – 1900, [online], 1997, [cit. 13. 09. 2014], s. 247. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/450832>.
[31] PUTTENHAM, G.: The Arte of English Poesie, c. d., s. 321.
[32] ALEXANDER, G. (ed.): Sidney’s ‚The Defence of Poesy‘ and selected Renaissance literary criticism, c. d., s. lxvi.
[33] LAMB, J.: A Defense of Puttenham’s Arte of English Poesy, c. d., s. 25 – 26.
[34] Dle konceptu imitatio (Horatiovo dílo Ars Poetica). Viz PUTTENHAM, G.: The Arte of English Poesie, c. d., s. 93 – 94; 96 – 97.
[35] WILLIAMSON, G.: The Rhetorical Pattern of Neo-Classical Wit. In: Modern Philology, [online], 1935, [cit. 13. 09. 2014], s. 56. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/434337>.
[36] LAMB, J.: A Defense of Puttenham’s Arte of English Poesy, c. d., s. 37 – 42.
[37] Ibid., s. 44.
[38] COOK, E.: Figured Poetry. In: Journal of the Warburg and Courtauld Institutes, [online], s. 7, [cit. 13. 09. 1014]. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/751081>.
[39] HAZARD, M. E.: An Essay to Amplify „Ornament“: Some Renaissance Theory and Practice. In: Studies in English Literature, 1500 – 1900, [online], 1976, [cit. 13. 09. 2014], p. 21. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/449852>.
[40] HILLMAN, D.: Puttenham, Shakespeare, and the Abuse of Rhetoric, c. d., s. 79.
[41] DOLAN, F. E.: Taking the Pencil out of God’s Hand: Art, Nature, and the Face-Painting Debate in EarlyModern England. In: PMLA [online], 1993, [cit. 13. 09. 2014], s. 225 – 227. Dostupné z: <http://www.jstor.org/stable/462594>.
[42] Viz PUTTENHAM, G.: The Arte of English Poesie, c. d., s. 228 – 230.
[43] Ibid., s. 231.
[44] Ibid., s. 230.
[45] Ibid., s. 230.
[46] Ibid., s. 343.
Studie byla podpořena v rámci projektu SGS-2014-037 Mimesis a imitatio v alžbětinské poetice v kontextu renesanční reflexe antického a kontinentálního vědění.
Mgr. Jiřina Havlová, DiS
Bechyně
e-mail: sidi.1@seznam.cz