Vyštudovala Vysokú školu výtvarných umení v Bratislave, katedru grafiky a iných médií. Nemá obľúbeného umelca, stále sa snaží objavovať nové umelecké horizonty. V umení je pre ňu najdôležitejší samotný artefakt umenia, t. j. umelecké dielo, ktoré samo nadchýna bez ohľadu na to, kto je autorom.

Veľmi ma zaujalo spojenie medzi ľudskou každodennosťou a smrťou, ktoré si sa pokúsila vyjadriť v cykle Memento mori. Sám sa intenzívne zaoberám otázkou každodennosti, ale nikdy ma nenapadlo spájať každodennosť práve so smrťou. Dalo by sa povedať, že je to u mňa práve naopak, keď v každodennosti odhaľujem skôr istoty, samozrejmosti, skrátka fenomény, ktoré človeka od vedomia smrti skôr odďaľujú. Vedela by si bližšie charakterizovať túto väzbu a hlavne dôvod, prečo si sa ju podujala stvárniť?

Memento mori neboli pamatuj na smrt… může znít dost depresivně až morbidně a asi o to víc, když se to vztahuje ke každodennosti. Smyslem mé práce samozřejmě nebylo vyvolávat takovéto emoce, ale odkaz na námět, ve výtvarném umění dobře známý.

Memento mori nás odkazuje k naší smrtelnosti, křehkosti života… tedy vlastně k životu samému. Smrt není bez života a život bez smrti, to je jistá danost. V každodennosti samozřejmě můžeme nacházet jistoty a fenomény, které člověka od vědomí smrti spíše oddalují. Ovšem některé z nich se mohou jen snažit toto vědomí popírat. Memento – připomenutí naší dočasnosti v tomto životě nemá znamenat (alespoň pro mne) děsivě paralyzující myšlenku, ale uvědomění si, že se člověk neměl ztratit v některých každodenních banalitách, aby nezapomněl víc žít než přežívat.

Samozřejmě je to jen jeden z pohledů na věc, bylo období, kdy jsem se potřebovala s touto myšlenkou vypořádat a tak vznikl cyklus grafik a názvem Memento mori.

Na druhou stranu každodenní život se svými „banálními“ prvky se stal mým největším inspiračním zdrojem.

Ostaňme ešte chvíľu pri cykle Memento mori. Je to cyklus, ktorý si tvorila na základe holandských zátiší, ktorých fotografickú reprodukciu si následne spracovala do podoby grafiky (akvatinty). Došlo tak k tomu, že to, čo bolo fixované v podobe vernej kópie (fotografie), sa zmenilo na čosi vágnejšie, akoby slobodnejšie (umelecký objekt). Čo ťa inšpirovalo k takémuto nekonformnému spôsobu vyjadrenia a čo si ním chcela povedať?

V tomto cyklu jsem jako námět zvolila zátiší – předobrazem pro moje grafiky mi byla holandská barokní zátiší. Hlavně proto, že v Holandsku 17. století se tento námět nejvíce rozvinul a získal speciální postavení převážně díky své bohaté symbolice (vedli k tomu jak sociální tak historické podmínky). Jelikož se námět zátiší těšil v té době veliké oblibě, vznikalo jich několik druhů: květinová zátiší, zátiší s jídlem a taktéž zátiší vanitas, jež mělo fungovat jako memento mori díky symbolice zobrazených předmětů.

Stavěla jsem zátiší z podobných předmětů nesoucí symboliku pomíjivosti, času, zmaru hodiny, nůž, svíčka, kniha…, které jsou konkrétně součástí mého života.

Zátiší jsem zachytila fotograficky, abych co nejvíce udržela při práci konkrétnost daných předmětů, poté jsem je přenesla na kovovou desku a vytvořila z nich pomocí akvatinty grafiky. Médium grafiky mi dalo další rozměr tvorby i po formální stránce, kdy jsem mohla materiální matrici zapojit ve významové rovině. Bodem zmaru (jako v zátiší vanitas) se na mých grafikách stalo samotné rozléptání obrazu – matrice otiskem některých zobrazených předmětů pomocí kyseliny.

Ďalšou z tvojich prác je cyklus Stôl. Hlavným motívom je pritom tieň ako neoddeliteľná súčasť stola, ako jeho nehmotná podoba. Priblíž prosím ťa, o čo v tomto cykle ide, čo vlastne chceš ukázať vzťahom tieňa a jeho nositeľa.

Stíny mají svojí fascinující sílu, oslovily mě natolik, že jsem o nich psala diplomovou práci a vznikl i tento cyklus grafik. Hlavním motivem je stůl a jeho vržený stín anebo spíš vržený stín a jeho stůl. Světlo nám projektuje vržené stíny, když narazí na hmotnou překážku, která se stává původcem vrženého stínu. Jelikož podmínky prostupování světla jsou velice variabilní (závisí od materiálu, vzdálenosti…), stíny dokáží vyčarovat poutavé momenty, které mají svůj grafický potenciál. Další zásadní věc je, že stíny jsou, i když nehmotnou, součástí předmětů. Zaujala mne myšlenka, jestli se dá podle stínu definovat předmět. Ze zkušenosti si většinou dokážeme představit, jaký předmět by vrhal asi jaký stín, ale jestli by nám to šlo stejně úspěšně i naopak, odhadnout předmět podle stínu.

Proto jsem se snažila ve svých grafikách obrátit vztah stínu a jeho původce. Stín je zachycen ve své reálné velikosti reálného předmětu-stolu, kdežto samotný stůl je více či méně čitelný. V zobrazení vítězí stín svojí jednoznačností, obraz toho stejného stolu naopak někdy téměř splývá s pozadím jindy je definován jasněji.

Posledným predstavovaným reprezentantom tvojich prác je cyklus Stoly. Sledovala si ním zmyslel domova, intimity, ktorý si dala do opozície so svetom verejným. Zároveň je motív stola, na ktorom je iba obrus, predstavený ako symbol „čistého“ vedomia – tabula rasa. Ako spolu všetky tieto prvky súvisia?

Stůl je pro mě důležitý předmět stejně tak jako výrazný symbol. To, co všechno dokáže symbolizovat, ponechám ráda na každém, kdo by se nad tím chtěl zamyslet. To, co stůl primárně znamená pro mě, je domov. Někdo má postel, někdo židli, nebo plnou ledničku. Pro mě je to stůl tedy hlavně stůl kuchyňský, který symbolizuje zázemí. Je to prostě bod v bytě nebo domě, okolo kterého se žije.

Z tohoto důvodu je pro mne na mých grafikách stůl znakem něčeho soukromého až intimního. Ten veřejný aspekt na této práci obstarává text, který překrývá část tisků. Jedná se o inzeráty nemovitostí, přesněji ceny bytů v Bratislavě. Šlo o konfrontaci reálných cen takového domova, který by člověk rád našel.

A na záver. Na čom práve teraz pracuješ? Je to niečo, čo bude pokračovať v línii, ktorú si nám práve predstavila, alebo je to zlom, ruptúra v tvorbe, ktorá predstaví niečo celkom nové?

Momentálně pracuji na velkoformátových linorytech, které posílám na mezinárodní výstavu Linocut Today 2010 v Německu. Nejedná se o žádný zlom v tvorbě, tematicky stále zůstávám u věcí, které nacházím okolo sebe. Zůstávám i u práce s fotografií, jen jiná technika si žádá trochu jiné formální zpracování.

Zhováral sa
Mgr. Tomáš Piskáček
Katedra filozofie
Filozofická fakulta UCM v Trnave
Nám. J. Herdu 2
917 01 Trnava